úterý 21. října 2014

Recept – pikantní kysané zelí




Zdar a sílu, jak je? Těšili jste se na pořádnou recenzi? Tak to budete muset ještě týden počkat, milánkové. Rozepsaných jich mám docela dost, ale málo platný, aktuálnost nade vše, takže si raději posvítíme na něco echt sezónního. Ale nebojte nic, o kapsaicin ošizeni nebudete. Následující recept v sobě snoubí dvě záležitosti, který mne mrtě baví, a sice kysaný zelí a žlutý kajenský papričky. Tyhle štíhlý žlutý mrchy se tváří, že nebudou nic moc, ale zdání klame. Jejich vůně je nezaměnitelná a chutí a pálivostí mi vyhovují naprosto.

A zelí? Rok se s rokem sešel, zase tu máme podzim, zkurvená tma přichází čím dál tím časněji a lepší to nějakou dobu nebude. V takovou dobu je nejlepší se rozjařit něčím hodnotným. Univerzální dobro je kysaný zelí. Né ty sračky bez chuti prodávaný ve vaší vietnamský večerce, ale vaše vlastní epesní zelíčko. Podělím se s váma o návod, podle něhož se tahle lahoda tvoří v našem velkorodě už po šest generací. Napůl pocházíme z Východních Čech, napůl z Jižní Moravy, takže málo platný, zelí mám z obou stran v genech a s aušusem se nesmířím. Jak chutná a jak se připravuje správný chilli zelí?

Základem je kromě zelí samotnýho, který lze mimochodem v tuto roční dobu objednat v nakrouhaným stavu, velký množství cibule, bez ní to není a ani nemůže být ono. Cibule fakt hodně, minimálně desetinu, ale znalci dávají až třetinu. Dále potřebuješ křen, kmín v celku, sůl, kopr (ten jedinej nemusí bejt, ale ruku na srdce - co je to za živoření bez kopru?) a jablko ze zahrádky, klidně pláně utrhnutý někde v aleji. A samozřejmě rozumný množství kajenských papriček. Stačí asi tolik, jako na obrázku v záhlaví.

Zelí nakrouháte, pokud máte už krouhaný, tak si pogratulujte a ušetřený čas zvesela promrhejte konzumací jedný vychlazený Plzně. Cibuli třeba oloupat a taky nakrouhat. Papričky zbavte šťopek a nakrájejte na kolečka, žádná věda. Ve velkým lavoru smíchejte zelí s cibulí, přidejte trochu soli a zakmínujte. Ochutnejte výsledek a podle potřeby dosolte nebo dokmínujte. Pak vmíchejte papričky. Výsledná směs by měla pálit docela svinsky, ideální intenzita je taková, aby to krom vás nikdo z rodiny nežral. Jedině tak zaručíte, že se o tu lahodu nebudete muset dělit, jasný?

Následně vše napěchujte do zeláku nebo klidně 4litrový zavařovačky s tím, že úplně na dno dáte jako startér kvašení rozkrojený jablko, přidáte trochu oloupanýho křenu a štědrou snítku kopru. Na to naložíte výše popsanou směs zelí, chilli a cibule a notně udusávejte. Zelí by mělo pouštět mrtě šťávy. Mezi vrstvama vždy patří křen a kopr.

Po týdnu kvašení při pokojový teplotě už bývá výsledek skvostný. Zelí báječně křupe a hodí se snad úplně ke všemu. Pálivost trochu poleví, ale protože jste ostatní členy rodiny včas vytrestali už při nakládání, nikdo vám nechodí ujídat. Pokud nechcete výsledek dál prokvašovat, hodí se přendat obsah zeláku do zavařovaček, zadělat víčkem, sklenice otočit spodkem nahoru a šupnout do lednice. Kvašení bude v důsledku snížení teploty zastaveno a zelí zůstane krásně křupavé a čerstvé klidně celou zimu. Žádný zavařování není potřeba.

Tak milánkové, teď už víte, jak se dělá dokonalý chilli zelí, takže žádný výmluvy, že to neumíte, jasný? Podle tohohle návodu to zvládne i podprůměrně zdatný troglodyt, a to vy určitě nejste, checht.

Máte nějaký svůj zaručený recept na kysanou lahůdku? Směle se odvažte v komentářích! A za týden zase nashle.

středa 8. října 2014

Recenze – hořčice s křenem „Stoličná“



Nazdar zase po týdnu. Jak jsem avizoval posledně, dnešní recenze bude trochu netradiční. Před časem jsem dostal od kámoše Dannyho perfektní ruskou hořčici, a byť kapsaicin neobsahuje ani v homeopatickém množství, přišlo by mi škoda se s vámi nepodělil o dojmy.

Ruské výrobky teď asi nejsou moc populární a popravdě, cesta zboží do ČR prý byla vzhledem k aktuální situaci docela dobrodružná, ale co už – jednou ji tu máme, tak se holce hořčičné mrknem pod víčko, co říkáte?
  

Přísady: voda, hořčičný prášek, cukr, slunečnicový olej, sůl, regulátor kyselosti kyselina octová, drcený sušený křen, nové koření, černý pepř a bobkový list.

Teda řeknu vám, že při luštění azbuky jsem se lehce zapotil. Jasně, rusky jsem se učil čtyři roky na základce a se čtením normálních článků nemám problém, ale málo platný, všechno člověk po těch letech v hlavě nemá.

Vzhled: plastová tuba nesoucí název produktu a především neodolatelné zátiší s chlebem, křenem a kdovíčím dalším. Vysoký umělecný dojem zaručen, jedno oko nezůstane suché. Dále se dočteme, že jde o plně přírodní výrobek nabízející tradiční chuť. Super, to přesně mám rád.

Konzistence a barva: pokud jde o hustotu, hořčice není nijak tekutá ani přehnaně hustá. Z tuby leze dobře a pěkně najednou, takže se vám nestane, že by z hrdla nejdřív vytekla nevzhledná řídká vodička, až pak následovaná žádoucím obsahem.

Barva mi trochu připomněla moje oblíbené německé a rakouské hořčice s estragonem, tj. výrobek je spíše tmavší a lehce do zelena.

Vůně: tady se nekoná žádný překvápko, prostě vůně hořčice a křenu. 

Chuť: v téhle kategorii bych se vymáčknul asi tak, že dominuje jemně nasládlá a vyvážená chuť, ve druhém gardu podpořená křenem. Mohu jen prohlásit, že žádné extravagance se dít nebudou, Stoličná je prostě „jenom“ tradiční osvědčená záležitost a naplnila moje představy o tom, jak by asi mohla chutnat.

Pálivost: naše milá Stoličná dává znát, že nějaký ten křen obsahuje, ale určitě se vám nestane, že by vám každé sousto protáhlo nos rejžákem. V porovnání s lacinou anglickou hořčicí Hatherwood z Lidlu je o dost slabší. To ji na druhou stranu činí vhodnou pro ty, kteří sice křen milují, ale pouze v malých dávkách.

Jídlo: sorry, nebudu vás poučovat, na co se hodí hořčice s křenem. Spíš by bylo rychlejší uvést pár jídel, ke kterým se nehodí. Tak dobře, želé bonbony, ananas a ovoce všeobecně, meruňkovou marmeládu a těstoviny radši nezkoušejte, checht. 

Cena a užitná hodnota: co jsem koukal, tak na webech s ruskými potravinami jde tuhle fešandu pořídit za částku zhruba odpovídající 50-60 Kč.

Shrnutí: osvědčená kvalita za rozumnou cenu. Pokud na ni někde narazíte, určitě vyzkoušejte.

středa 1. října 2014

Aktuality a plány na podzim 2014



Ahoj zase po týdnu. Dneska jenom telegraficky. Ne, že bych snad neměl v rukávu nějakou tu recenzi, ale aktuality mají přednost.

Tak především mi dorazil fešný diplom z Chillibraní, no nemůžu se nepochlubit. Aspoň vidíte, že jsem posledně nekecal, checht.

Další důležitou záležitostí je skutečnost, že se mi dostalo cti spolupodílet se formou lehkého sponzoringu na akci Plechová huba 2014. V praxi to bude znamenat asi tolik, že poskytnu nějaké ty Agenty na ceny. Tak se koukejte snažit a můžete to být právě vy, kdo si na výhře pochutná. Pokud byste snad nevyhráli nebo dokonce ani nesoutěžili, tak nemusíte věšet hlavu – na místě půjdou omáčky koupit taky, a to za zvýhodněnou akční cenu. 

Mrzí mne, že se nebudu moci celé taškařice zúčastnit osobně, anžto v daném termínu budu nejspíš v Belgii konzumovat trapistické pivní speciály, ale nedá se nic dělat, příště to už určitě klapne. Účastníkům přeju předem pevné nervy a plechový žaludek.


I další aktualitkou jsou překvapivě zase věci okolo Agenta. Po třinácté, extra česnekové šarži, která mi vyhrála první cenu na Chillibraní, se doslova zaprášilo. K dispozici je tedy várka čtrnáctá, pro enormní zájem taky česneková. Pomalu začínám uvažovat o patnáctce, tou bude pro změnu zase klasika, jak ji znáte a (doufám) milujete. 

A protože čas letí jako splašený a za pár měsíců tu zase máme Svátky, můžete letos stejně jako loni očekávat limitovanou Vánoční edici. 

To jsem to vzal hopem, viďte? Nu, příště bude zase nějaká ta recenze, možná dokonce hodně netradiční. Tak se mějte a za týden nashle.